Lidická stopa v Michelinu - Únor 2025

PEKING – část druhá

Milí čtenáři a milé čtenářky,

V první části jsem vám přiblížila své první dojmy z Pekingu – návštěvu Velké čínské zdi, první zkušenosti s cestováním a ubytování na školním kampusu. Dnes bych se s vámi ráda podělila o další zážitky z této cesty, která mi ukázala krásy čínské kultury, gastronomie a architektury.

Chrám nebes (Tiāntán, 天坛) je jedním z nejslavnějších symbolů čínské kultury. Vystavěný v 15. století, představuje harmonii mezi nebem a zemí. Ticho a klid, který zde panuje, je v kontrastu s davy turistů – každý jako by respektoval posvátnost tohoto místa.

Architektura je plná symboliky, přičemž číslo devět, které je v čínské kultuře považováno za nejvyšší a božské, se opakuje v mnoha detailech. Devět kruhových sloupů chrámu symbolizuje nebeský ráj a propojení s božskými silami, zatímco celkový plán stavby často odkazuje na devět nebeských sfér. Zlaté ornamenty a mramorové vyřezávání jsou fascinující ukázkou řemeslné zručnosti.

Jedno z míst, které mě nejvíce zaujalo, je Echo Wall (Huiyinbi, 回音壁), kde váš hlas rezonuje prostorem a dokáže cestovat na velké vzdálenosti díky unikátní akustice tohoto místa. Demonstruje tak mistrovské porozumění zvuku už ve starověké Číně.

Na jiném místě, zvaném Yuánqiú Tán (圆丘坛), lidé stojí uprostřed kruhu z bílého mramoru, symbolizujícího nebe. Věří se, že toto místo umožňuje spojení s božskými silami a slouží jako posvátné místo k meditaci a hledání duchovního signálu.

Návštěva Zakázaného města (Gùgōng, 故宫), oficiálně známého jako Císařský palác, byla dalším nezapomenutelným zážitkem. Tento rozsáhlý komplex zahrnuje více než 800 budov a přes 8 700 místností, které byly domovem a pracovištěm několika generací císařů. Obklopený obřími nádvořími a zdobenými zdmi s malbami působil jako symbol moci a autority. Uvnitř paláce najdete také systém vodních kanálů, které nebyly jen dekorativní, ale měly i praktickou funkci – poskytovaly ochranu před požáry a symbolizovaly čistotu a tok energie. Život císařů byl obklopen bohatstvím a luxusem, ale také přísnou hierarchií a izolací od běžného světa.

Nedaleko paláce se nachází Olympijský stadion (Niǎocháo, 鸟巢), známý jako Ptačí hnízdo. Tento stadion, navržený světoznámými architekty Herzogem a de Meuronem, získal svou přezdívku díky unikátní konstrukci připomínající právě ptačí hnízdo.

Gastronomie v Pekingu je stejně fascinující jako jeho historie. Nedaleko školního kampusu jsme měli obrovské nákupní středisko. Při vstupu jste hned narazili, naštěstí ne doslova, na hory různých druhů vajíček vyskládané do pyramidového tvaru – od slepičích přes kachní až po světle zelená nebo modrá kropenatá. Kvalita ovoce a zeleniny byla nepopsatelně lepší než u nás v Česku. Jackfruit, dračí ovoce nebo karamboly byly mnohonásobně větší, chutnější a překvapivě i o dost levnější. Nadýchané buchtičky s vanilkou a rýžové kuličky plněné sladkou pastou z fazolí byly na každém rohu a stály za ochutnání, stejně tak jako tradiční pekingská kachna (Běijīng kǎoyā, 北京烤鸭) na trhu.

V obchodním centru, kromě ovoce a jiného zboží najdete i oddělení masa. Zde jsem narazila na živé želvy a žáby. Pokud si některou někdo vybral, obsluha jí nůžkami ustřihla hlavu, tělo vložila do igelitového pytlíku s cenovkou a zákazník mohl odejít. Kromě běžného sortimentu masa zde bylo možné zakoupit i kuřecí pařátky, kachní zobáky, kohoutí hlavy a mnoho dalších částí zvířat, které se u nás nevidí.

Na trzích jsem objevila širokou škálu pokrmů a chutí. Kromě tradičních polévek a knedlíčků se zde nabízí speciality jako grilovaná chobotnice, živí škorpióni na špejli, údajně bezpeční ke konzumaci díky odstranění jedového váčku, dále smažení pavouci, mořští koníci, smažení červi nebo restovaní mravenci, kteří chutnají jako lískové oříšky. Samozřejmě nesmí chybět ani slavná pekingská kachna, která je místní ikonou.

Odvážní mohou vyzkoušet také "stoleté vejce" (Pídàn, 皮蛋), které má tmavý želatinový bílek a téměř černý krémový žloutek, nebo čaj z mořské okurky, jenž je další zajímavou delikatesou, ceněnou nejen pro svou chuť, ale také pro své údajné zdravotní benefity.

Nejodvážnějším zážitkem pro mě bylo ochutnání smaženého pavouka, který mi zanechal smíšené dojmy – nožičky byly křupavé, ale tělo bylo na můj vkus až příliš výrazné. Pokud byste chtěli začít méně extrémně, doporučuji mravence, jejichž chuť je jemnější a snadněji přijatelná. Jste-li milovníky sladkého najdete na trzích také slavné Tánghúlú (糖蕉花) – ovoce, nejčastěji hloh, obalené v křupavém karamelu, které je v Číně symbolem štěstí a zdraví.

 Nejen na trzích, ale i ve většině obchodních center je smlouvání samozřejmostí. Má první zkušenost byla s koupí krásných ručně vyřezávaných čínských hůlek. Slečna za pultem si za ně řekla 60 Jüanů, když jsem jí s díky podávala celou částku, odmítla si ji vzít a vysvětlila mi, že tady je zvykem se o cenu dohadovat. Zpočátku mi to vůbec nešlo a cítila jsem se nepříjemně, jako bych ji chtěla ošidit, ale po chvíli jsem pochopila, že je to spíš takový sport, a začalo mě to bavit. Ceny jsou na začátku úmyslně nadsazené, takže je prostor pro vyjednání lepší ceny. Díky tomu jsem si domů odvezla plný kufr suvenýrů a dárků pro celou rodinu.

Čína je zemí kontrastů, zážitků a chutí, které se vryjí do paměti. Ať už vás zaujmou historické památky, kulinářské výzvy, nebo živé trhy, každá návštěva vás obohatí.

Budu se na vás těšit u příštího článku.