Lidická stopa v Michelinu - Říjen 2024
- Dany Ludvíková
- 30. 9. 2024
- Minut čtení: 3
Aktualizováno: 21. 1.
PEKING – část první
Milí čtenáři a milé čtenářky,
Mám po promoci. Mé studijní období je oficiálně u konce. Než vám však popíšu, jak taková promoce v Birminghamu vypadá, ráda bych se v myšlenkách vrátila tam, kde se mi můj pohled na svět změnil. Zpět do roku 2015, do prvního ročníku na střední škole, se kterou jsem měla tu čest podívat se do Číny, konkrétně do jejího hlavního města – Pekingu.
Jak jsem již zmínila dříve, návštěva Číny a procházka po Velké čínské zdi byl můj sen už od dětství. Když se naskytla možnost, využila jsem ji a vypravila se vstříc dobrodružství, které mi navždy změnilo život. I když je to už téměř deset let, stále cítím husí kůži, když vzpomínám na první nastoupení do obrovského Airbusu společnosti Emirates. Letěli jsme z Prahy do Dubaje, a poté dál do Pekingu. Bylo to poprvé, co jsem kdy seděla v letadle, a hned ve dvoupatrovém! Byl to zážitek, který si často připomínám, zvlášť při mých krátkých letech mezi Birminghamem a Prahou.
Po přistání na ohromném pekingském letišti, kde mezi terminály jezdí podzemní vlaky, nás autobus zavezl na kampus střední školy Beijing Jingson Vocational High School, která se nás ujala. Bylo to poprvé, co jsem bydlela na školních kolejích, ale připadala jsem si spíše jako v hotelu – krásná prostorná ložnice a koupelna s výhledem ven.
Náš program byl nabitý. Učili jsme se o čínské kuchyni, tradicích, čajových obřadech a dokonce jsme měli i pár lekcí čínštiny. Čína, ač plná předsudků, mě překvapila svou bohatou kulturou, historií a architekturou. Jejich životní styl byl sice naprosto odlišný od toho našeho evropského (životní styl v Pekingu je dynamický a moderní, s kombinací tradiční kultury a moderních trendů; oproti českému životnímu stylu je zde větší důraz na kolektivismus, rodinu a komunitu), ale právě to mě fascinovalo. Stala jsem se na chvíli součástí světa, který je mi vzdálený, ale přesto nádherný.
Peking, hlavní město Číny s rozlohou přibližně 16 tisíc kilometrů čtverečních, je domovem pro více než 21 milionů obyvatel. Peking je centrem čínské kultury, s bohatou historií, která zahrnuje tradiční umění, divadlo, literaturu a gastronomii. Ve srovnání s Prahou, která má také bohatou kulturu a historii, je však čínská kultura obohacena o tisícileté tradice a rituály, které se stále dodržují. Je to také město kontrastů – moderní mrakodrapy stojí bok po boku s tisíciletými památkami. Kromě Velké čínské zdi a Zakázaného města najdete v Pekingu i další významné památky, jako je Chrám nebes, Letní palác a moderní stavby, jako je stadion Ptačí hnízdo.
Jedním z vrcholů naší cesty byl výlet na Velkou čínskou zeď. Ta se majestátně vine mezi kopci a lesy, často zahalená v mlze. Zeď, táhnoucí se přes 21 000 km od Dandongu na severovýchodě po Lop Nur na západě, byla postavena s cílem ochránit Čínu před nájezdníky. Je to monument, který vám vezme dech, nejen svou délkou, ale i příběhem, který nese v každém svém kameni. Zajímavé je, že zeď byla postavena z různých materiálů, včetně kamene, cihel, hlíny a dřeva, v závislosti na dostupnosti v jednotlivých oblastech. Některé části byly dokonce vybudovány s použitím rýžových zrn smíchaných s vápnem jako pojiva.
Když jsme vystoupili z autobusu, zeď ještě nebyla pořádně vidět – smog a mlha byly tak husté, že se daly krájet. Mé nadšení však s každým dalším krokem pomalu opadávalo. Na Velkou čínskou zeď si totiž musíte doslova vyšlapat stovky schodů, každý jiného rozestupu a velikosti. Ale když se nakonec dostanete na vrchol, všechna únava je rázem pryč. I v mlze, mezi deštěm a sněhem, je to dechberoucí zážitek. Historie je všude kolem vás.
Pamatuji si, jak jsem tam postavila malého sněhuláka. A najednou se kolem mě objevila skupina turistů z různých koutů světa, kteří si mého sněhuláka fotili, smáli se a povídali si, jako bychom se znali celý život. Tyto vzpomínky mě i po letech hřejí u srdce – chvíle, kdy jsem se cítila spojená s lidmi, se kterými jsem neměla nic společného, kromě sdílené radosti v ten okamžik.
Čína pro mě byla nejen kulturním šokem, ale i nezapomenutelným dobrodružstvím, které mi ukázalo, jak je svět různorodý a fascinující.
Mám z Pekingu a jeho okolí tolik zážitků, o které bych se s vámi ráda podělila. V některém z budoucích vydání se podíváme blíže na Zakázané město a naše lekce čínské kuchyně ve škole.
V listopadovém vydání vás ještě jednou vezmu do Birminghamu. Popíšu, jak probíhá promoce na britské vysoké škole, a také se podíváme do města.
