Lidická stopa v Michelinu - Duben 2025

Duben je tady a s ním přichází nejen jarní počasí, rozkvetlá příroda a delší slunečné dny, ale také Velikonoce – svátek, který přináší naději, nové začátky a atmosféru radostného očekávání.

Je to čas, kdy se příroda probouzí ze zimního spánku, vzduch voní svěže a všechno kolem nás jakoby znovu ožívalo. Právě tato jarní energie se krásně odráží i v tradicích a zvycích, které Velikonoce provázejí. Tento svátek, spojený se zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, patří k nejvýznamnějším křesťanským oslavám – a zároveň je pro mnoho lidí symbolem nových začátků. Ačkoli je Česká republika často označována za jednu z nejvíce ateistických zemí na světě, Velikonoce slaví téměř každý – věřící i nevěřící.

Někdy totiž nejde ani tak o víru samotnou, ale o sílu rodinných tradic, které se předávají z generace na generaci. Díky nim se Velikonoce stávají příležitostí pro společně strávený čas, sdílení, dobré jídlo a návrat k obyčejům, které nás spojují s dětstvím i s naší kulturou.

Dodnes si pamatuji, jako by to bylo včera, jak jsme jako malé děti běhaly s pomlázkami – nikdo neunikl pár modřinám. Chodili jsme od domu k domu s říkankou na rtech a očekávali nadílku. Vařená malovaná vejce byla spíše pro rodiče – končila ve vajíčkové pomazánce. My děti jsme netrpělivě čekaly hlavně na čokolády, sladkosti a někdy i nějakou tu korunku do prasátka.

Při pohledu zvenčí však některé české velikonoční zvyky mohou působit zvláštně – nebo rovnou kontroverzně. Návštěvníci ze zahraničí často nechápou, proč se na Velikonoční pondělí ženy symbolicky šlehají pomlázkou a polévají vodou. Pro mnohé z nich je představa, že někoho „zbijeme“ a za to dostaneme vajíčko nebo čokoládu, přinejmenším zarážející.

Zatímco v Česku je pomlázka chápána jako symbol jarní obnovy, zdraví a plodnosti – a často také jako prostor pro tvořivost, kdy se děti i dospělí učí plést pomlázky, zdobí je barevnými stuhami nebo si je originálně upravují – v očích cizinců může tento akt působit nepatřičně, a někdy dokonce sexisticky. Obzvlášť v době, kdy se stále více mluví o genderové rovnosti a respektu, se nabízí otázka: jak tyto tradice vnímat dnes?

Odpověď není jednoznačná. Někteří je brání jako nevinný folklór, jiní volají po jejich přehodnocení či modernizaci. A i v rámci Česka se názory liší – někteří lidé tradici zcela odmítají, jiní ji přetvářejí podle svého, citlivěji a s větším respektem.

A právě zde se otevírá prostor ke srovnání – jak slaví Velikonoce jinde ve světě?

Ve Velké Británii patří k Velikonocům čokoládová vajíčka, velikonoční hon na vajíčka v zahradách – tzv. Easter egg hunts – a také tradiční hot cross buns, sladké kořeněné housky s křížem na povrchu. Rodiny podávají pečené jehněčí a slaví brunchem mezi rozkvetlými narcisy a tulipány.

V Německu jsou oblíbené velikonoční trhy, zdobení stromků zavěšenými vajíčky a tradiční velikonoční oheň, který symbolizuje vítězství světla nad tmou. Ve Francii děti věří, že jim vajíčka nepřináší zajíček, ale létající zvony, které se na Velký pátek vydají do Říma a vracejí se na Boží hod velikonoční.

V Portugalsku se připravuje tradiční pečivo folar da Páscoa – sladký chléb, do něhož se často zapékají celá vejce ve skořápce jako symbol života a nového začátku.

Ve Spojených státech mají Velikonoce spíše světský charakter, s důrazem na rodinná setkání. Známý je například Easter Egg Roll na trávníku před Bílým domem.

V domácnostech se barví vajíčka, připravují čokoládoví zajíčci a stoly zdobí pastelové dekorace. Oblíbeným pokrmem je například pečená šunka.

V tradičně katolických zemích, jako je Španělsko, Řecko, Filipíny nebo Itálie, mají Velikonoce hluboce duchovní rozměr. V Seville se konají velkolepá procesí se sochami Krista a Panny Marie, v Řecku lidé slaví půlnoc ohňostroji a pečeným jehněčím, na Filipínách se objevují až dramaticky realistické pašijové hry. V Itálii jsou důležitou součástí mše, průvody a požehnání od papeže. Ve Vatikánu vrcholí velikonoční oslavy pod jeho vedením.

A pak jsou tu i kuriozity: největší malované vejce na světě stojí v Kanadě, konkrétně ve městě Vegreville v Albertě, a měří přes devět metrů. V Austrálii se místo tradičního velikonočního zajíčka propaguje bilby – ohrožený vačnatec, který má nahradit nepůvodního králíka, jenž tam způsobil ekologické škody.

Zajímavý je také řecký zvyk „vajíčkových duelů“ – lidé si navzájem ťukají natvrdo uvařenými vejci, vítězí ten, komu vejce nepraskne. Na Filipínách se objevují extrémní pašijové hry, kdy se někteří věřící nechávají skutečně přibít na kříž. V Norsku se Velikonoce tradičně pojí s detektivkami – tzv. Påskekrim, velikonoční krimi příběhy, zaplňují knihkupectví i televizní programy.

Ani velikonoční stoly nezůstávají pozadu. V Itálii se peče Colomba di Pasqua – sladký koláč ve tvaru holubice. V Mexiku se podává Capirotada, sladký chléb se skořicí, rozinkami a sýrem. A v Argentině je oblíbený velikonoční věnec plněný pudinkem a ovocem. Každá kultura přidává Velikonocům svou chuť, barvu i příběh.

Ať už slavíme Velikonoce jako věřící, nebo prostě jako milovníci jara, barev a dobrého jídla, mají nám co nabídnout. Jsou to svátky, které v sobě nesou radost, znovuzrození a spojení s druhými. Každý si v nich může najít něco svého – chvíli klidu, vůni pečiva, sladkost čokoládového zajíčka nebo jen dětské nadšení při hledání malovaného vajíčka. A právě v tom je jejich krása.

A co znamenají Velikonoce právě pro vás? Jaké tradice dodržujete – a které jste si vytvořili po svém? Podělte se o své zvyky, příběhy nebo chutě, které vám Velikonoce přinášejí. Třeba právě letos vznikne nová tradice, která bude jednou předávána dál.